CykloPETRPain is temporary. Quitting lasts forever.

Dodatečně jsem se dostal k prvnímu race-reportu sezóny, ale říkám si — lepší pozdě, nežli nikdy :-]

V sobotu 12. března byl na programu dne první závod v roce 2011. Běh na 10km (silnice) v Pečkách se konal již po 32. Kdybych měl průběhu shrnout v jedné větě, bylo by to asi:

Letošní ročník se vydařil nad všechna očekávání!

K perfektnímu dni přispěla skvělá sestava a počasí snad lepší být nemohlo.

Den před startem jsem přemýšlel, jak závod pojmout. Přeci jen, priorita č. 1 v podobě pražského a pardubického půlmaratonu je již za rohem a jakékoliv šlápnutí vedle by se teď nemuselo vyplatit :-). Nicméně osvěžit si závodní okamžiky bylo taky potřeba, vždyť naposledy jsem s číslem na hrudi běžel v Běchovicích koncem září.

No takže nakonec padlo rozhodnutí jít full gas, rychlých kilometrů není nikdy dost :-) Vzal jsem to ale trošku konzervativně a “race strategie” byla následující:

• první polovina spíše zahřívající, ideálně s tempem 4:30 min/km
• druhá polovina ostřeji, ideálně okolo 4:15 min/km
• v cíli finišovat na maximum :-)

Jaká pak byla realita? Úplně někde jinde :-))

• 1. kilometr klasický přepálen s tempem okolo 4:00 min/km
• pak jsem si vzpomněl, co jsem včera pracně vymyslel, a tak zpomaluji a tempo držím okolo 4:25 min/km
• dobíhám na otočku na 5. kilometru, kde se potkávám se Zdendou; říkám si, Zdenda se do toho kurva opřel, měl bych trochu přidat :-)
• ještě kilometr se ale flákám, první příznaky únavy se dostavují…
• hlavou mi proběhne motto “když už nemůžeš, přidej” a začínám nastupovat; tepovka sice letí nahoru, ale no pain… no gain
• 7., 8. i 9. kilometr běžím s mezičasy v rozmezí 4:00 – 4:07 min/km, čímž překračují původní plán; opakuji si no pain… no gain
• na posledním značeném kilometru se dám do řeči s jedním kolegou-cyklistou, který se ptá na aktuální tempo; s bolestivou grimasou odpovídám, že to pelášíme celkem pěkně… sotva odvětím, odplivnu si, nastupuji a ukazuji záda :-)
• poslední 10. kilometr jsem se kousl a zaběhl jej za 3:47 min; v cílové rovince dobíhám pár jedinců a po závěrečném sprintu jsem dobrých pár minut v cíli tak trochu mimo, ale pocity euforie se dostaví hned záhy :-)

Výsledný ofiko čas 42:41, skutečný asi o půl-minuty nižší.  Bylo to trošku ostřejší než jsem původně plánoval, ale ono to jinak prostě nešlo :-)). Po doběhu proběhlo vyhlášení výsledků, které zabralo neúměrně dlouho, a samotný závěr byl věnován tombole, která na tom s časem byla dosti podobně.

Celkově ale spokojenost maximální, přínos pro půlmaraton taky.

Už jen fakt, že závod startoval prakticky ve stejný čas jako bude startovat Hervis, byla výborná k otestování pre-race stravy. Den jsem začal klasickou ovesnou kaší a jedním vydatným PB&J s banánem, po cestě pak následoval další banán a poté už jen sacharidy v tekuté formě. Subjektivně mi to sedlo úplně dokonale, žádný dopad na trávení při závodě, příště snad jen toho pití o trošku méně :-).

Race breakfast

Na závěr jsem původně chtěl napsat pár negativních poznámek k organizaci. Co by ale člověk za 70 Kč chtěl, že ano :-). Hodně věcí byla na můj vkus prostě old-school. Nemyslím si, že bych byl “rozmlsaný” závody ze zahraničí, ale třeba výroba triček pouze ve velikosti XXL je fakt mimo mé možnosti chápání… Ale na druhou stranu, objednávka počasí vyšla na výbornou a všechny další drobné nedostatky lze zcela jistě přehlédnout. Neodpustím si ale neschopnost organizátorů přivolat ambulanci do finiše, kde se jednomu postaršímu běžci při doběhu udělalo špatně a s rozraženým obočím tam seděl bez odborné lékařské pomoci bezmála 15 minut (přítomna byla “pouze” skupinka studentů medicíny). Komentátor to opakovaně notoval slovy: “myslím si, že to vypadá hůře, než to ve skutečnosti je…” a v klidu stál a kydal spoustu dalších nesmyslů…

No tak třeba příště :-)

Tento článek byl uveřejněn: 19. 3. 2011 v 22:59 ; štítky: Races, Running, Sports.

Jestli máš něco na srdci, napiš mi komentář, anebo odkaž na tuto stránku ze svého webu, budu moc rád :-).