15
May 11

Dubnové 1/2 maratony

Měsíc duben byl primárně o dvou běžeckých závodech, na které jsem se snažil od začátku roku svědomitě připravovat. Trénink byl místy perfektní a dvakrát jsem se dokonce dostal s objemem naběhaných kilometrů přes hranici 80 km / týden, což jsem v životě zatím snad nikdy nedokázal.

Byly ale i “slabší” místa, zejména tedy zdravotně. All-in-all to ale šlo dokonale a nohu naštěstí říct, že na cestě k zaběhnutí 21km pod 1:40 nebyla žádná vážnější překážka.

Reporty ze samotných závodů příliš ve zvyku psát nemám. Všechno se totiž odehraje tak rychle, že člověk (tedy alespoň já, možná jsem i v tomto ohledu trošku “zvláštní” :-) na zaznamenávání okamžiků a zážitků z celého dne prostě nemá čas…

Příprava a balení ráno před závodem už je taky docela rutina a sotva co ráno vstanu, zapínám PEDRO RACING MODE = ON :-). Už moc nemluvím, nebaví mě diskutovat o ničem a s nikým, pouze se snažím psychicky připravit na to, co přijde.

Mantra no pain, no gain už tady padla mnohokrát. Nemyslím, že bych byl ve sportu nějaký sado-masochista a běhání rozhodně není (jenom) o “bolesti”. Pokud si ale člověk naplánuje trošku více ambiciózní finish-time, pocity větší či menší nepříjemnosti jsou zaručeny :-). A celou podstatou tréninkové přípravy je se na tyto pocity připravit, zažít si je, zvyknout si na ně a naučit se s nimi “spolupracovat”, jak říká jeden můj kamarád.

Nesportujícím lidem tohle člověk nevysvětlí a zjistil jsem, že jakákoliv snaha v tomto ohledu nemá cenu :-).

Nápis na jednom z mých oblíbených triček to vystihuje naprosto dokonale: If you have to ask me WHY I swim/bike/run, then you don’t understand…

No ale zpět od filozofování o smyslu sportování k samotnému běhání.

Oba dva závody se mi podařilo zaběhnout v takovém čase, jaký jsem naplánoval. Čili maximální spokojenost se vším, co běhům předcházelo a co po nich následovalo.

Ty pocity při překročení cílové rovinky nedovedu popsat slovy. Neuvěřitelná satisfakce, euforie. Většinou nějakou dobu trvá, než se z toho tranzu (částečně způsobeného také tím, že srdce pracuje na plné obrátky po dobu 90 minut a organismus nemá příliš daleko k totálnímu kolapsu :-) dostanu “zpět”.

Medaile na krku je už pak opravdu jen ta pomyslná třešnička na dortu, která potěší, ale já mám radost především z toho, že člověk dokázal něco skutečného. Bylo potřeba tomu hodně obětovat a sám jsem byl mým přístupem v mnoha ohledech překvapen.

Abych se ale dostal taky k tomu podstatnému:

  • Praha – 1:35:11
  • Pardubice – 1:30:58

Níže je tabulka shrnující moje časy po jednotlivých kilometrech. Výkon v Pardubicích byl o necelých 5 % lepší a těch faktorů pro něj bylo hned několik (počasí, méně lidí, trasa) a lišil se hlavně v jedné věci: finish.

V Praze mi z nějakého důvodu na 13. km došla šťáva a bylo docela martyrium udržovat rychlost v tempu 4:30 min/km. Poslední 3 kilometry nebyly zrovna příjemné a doslova každým krokem jsem odpočítával zbývající metry.

V Pardubicích jsem měl posledních 7 km nejrychlejších ze všech a úplně poslední kilometr jsem dokonce “vystřihl” v tempu pod 4:00 min/km, což je u mě problém běžet s úplně fresh nohama :-). Krásně to zobrazuje tabulka níže, která ty největší rozdíly v rychlostech zvýrazňuje žlutou barvou.

Ze všech 21 kilometrů byly v Pardubicích pomalejší jen čtyři: 3., 4., 11 a 12. Přisuzuji to tomu, že jsem si dával čas na občerstvovačky a ve srovnání s Prahou pravidelně přešel do chůze, v klidu se napil a celý se polil vodou, ať se tělo alespoň na chvíli vzpamatuje.

Celkové průměrné tempo bylo v Pardubicích ale o celých 9 sekund na kilometr rychlejší (4:17 vs. 4:26).

Kdo běháte, tak mi dáte za pravdu, že stahovat každou sekundu pod 4:30 už docela “bolí” a mně samotnému se tomu jaksi pořád nechce uvěřit. 1/2 maraton pod 1 hodinu 31 minut (což je mimochodem o celých 28 minut lepší čas než moje premiéra v Praze před 2 lety). To mi pro letošek stačí a i kdyby se zraněná noha do léta nezpravila, budu maximálně spokojen s tím, čeho jsem v dubnu dosáhl.

Praha vs. Pardubice

 

Na závěr ještě malý bonus v podobě několika analýz výsledků, se kterými jsem si pohrál ve statistickém software Tableau:

  • Průměrná rychlost podle umístění, diferenciované dle ročníku narození (www)
  • Rychlosti dle ročníku (www)
  • Rychlost dle národnosti/ročníku (www)
  • Mediány rychlostí dle umístění/ročníku závodu (www)

13
May 11

Duben za mnou

S menším zpožděním doháním pravidelný “reporting” mého naivního sportovního snažení :-). Duben byl velmi důležitým měsícem v tomto roce – odehrály se totiž dva první velké závody:

  • Hervis 1/2 Marathon Prague (www)
  • Pardubický vinařský půlmaraton  (www)

K závodům mám přichystaný samostatný post, který se zde objeví v průběhu víkendu. Řeknu jen, že oba dva se vydařily naprosto dokonale a s kamarády/spolu-běžci na ně budeme ještě hodně dlouho vzpomínat!

Měsíc duben byl tedy vydařený zcela maximálně, byť jsem si absolvováním dvou relativně dlouhých závodů v krátkém časovém rozestupu odvařil tříslo, které zlobí doteď. Ale plán byl plán, běhat se muselo zdraví-nezdraví… (to trošku přeháním, do Pardubic jsem nastupoval s tím, že když to tříslo bude dělat neplechu, tak to zabalím a nebudu riskovat rozvinutí něčeho závažnějšího).

Každopádně jak jsem měl obě “půlky” z krku, nastal čas začít dávat se do kupy (= jezdit na kole :-). Druhou polovinu dubna jsem proto běh úplně pustil k vodě a zaměřil se na udržování kondice na silničce, která mi za těch 5 měsíců docela scházela.

Dokonce jsme vyrazili na jeden víkendový “regeneračně destrukční” pobyt v Horních Jeseníkách, kde jsme odjezdili naprosto neskutečné výlety na Dlouhé stráně a Praděd. Líbilo se nám tam natolik, že něco podobného s velkou pravděpodobností zopakujeme ještě letos v září či říjnu.

Suma sumárum mám za měsíc květen:

  • naběháno 100 km
  • natočeno 600 km
  • nachozeno v horách ± 25 km
  • naplaváno (pouze) 7 km (díky prioritnímu běhání šlo plavání celkově tak trochu do kytek, ale to se během nadcházejících měsíců všechno hravě dožene :-).

Díky dlouhým švihům na kole dost výrazně skočil celkový čas tréninků, který se za minulý měsíc po hodně dlouhé době dostal přes 40 hodin, tedy přes 10hod aktivního pohybu na týden, z čehož mám velkou radost! A nechápu, jak jsem to byl schopen
s prací a školou skloubit dohromady :-)

Celkově jsem tedy až na zdravotní problémy s levým tříslem maximálně spokojen s vývojem aktuální formy.

Dubnové výsledky mimo jiné vedly také k závazku, že si letos v listopadu “nadělím” maratonskou distanci.


06
Apr 11

Březen za mnou

Třetí tréninkový měsíc roku 2011 je zdárně za mnou. Oproti minulým zápiskům bude tento mít jednu zásadní odlišnost — poprvé od začátku roku začalo zlobit zdraví :-|.

Nejdříve to byla viróza, která mě na pár dní vyřadila z přípravy. A pak hlavně problémy s levým nártem, které trénink komplikovaly až do jednoho z hlavních závodů letošní sezóny — Hervis 1/2 Maratonu v Praze. Obojí se mi naštěstí jakž takž podařilo překonat, nečekaně se ale teď ozvaly třísla, takže trápení pokračuje i nadále :-/.

Nemyslím si, že by se jednalo o něco dlouhodobého (minimálně v to silně doufám :-). Spíše to vidím na aktuální přetížení a mírná prodleva v adaptaci organizmu na zvýšenou zátěž. Ale jak říká jeden kamarád: “sportovci nefňukají”… A tak nezbývá než zatnout zuby a užívat si to :-).

Každopádně, i přes výše uvedené byl březen hodně vydařený! Suma sumárum mám:

  • naběháno 215 km (asi poprvé v životě jsem se přehoupl přes 200 km / měsíc)
  • naplaváno 20 km
  • naskatováno ± 40 km
  • našlapáno ± 30 km (víkendový pobyt v Kitzbühelu)

Do toho byla 2x posilovna (na ni je postupně čím dále tím méně času, což mě nesmírně těší :-). A po zděšení v minulém měsíci jsem se v březnu raději vůbec nevážil, abych se zbytečně nevylekal, že do kopců zase potáhnu o nějaké to kilo navíc :-).

Závěrem jedna krátká poznámka, byť už spadá do dubna — teď o víkendu v sobotu
(2. dubna) jsem si vylepšil osobák na 1/2maratonské distanci, který nyní činí 1:35:11!
K závodu samotnému ještě napíšu podrobný text… Těšte se :-).


19
Mar 11

Pečky 10km… no pain, no gain :-)

Dodatečně jsem se dostal k prvnímu race-reportu sezóny, ale říkám si — lepší pozdě, nežli nikdy :-]

V sobotu 12. března byl na programu dne první závod v roce 2011. Běh na 10km (silnice) v Pečkách se konal již po 32. Kdybych měl průběhu shrnout v jedné větě, bylo by to asi:

Letošní ročník se vydařil nad všechna očekávání!

K perfektnímu dni přispěla skvělá sestava a počasí snad lepší být nemohlo.

Den před startem jsem přemýšlel, jak závod pojmout. Přeci jen, priorita č. 1 v podobě pražského a pardubického půlmaratonu je již za rohem a jakékoliv šlápnutí vedle by se teď nemuselo vyplatit :-). Nicméně osvěžit si závodní okamžiky bylo taky potřeba, vždyť naposledy jsem s číslem na hrudi běžel v Běchovicích koncem září.

No takže nakonec padlo rozhodnutí jít full gas, rychlých kilometrů není nikdy dost :-) Vzal jsem to ale trošku konzervativně a “race strategie” byla následující:

  • první polovina spíše zahřívající, ideálně s tempem 4:30 min/km
  • druhá polovina ostřeji, ideálně okolo 4:15 min/km
  • v cíli finišovat na maximum :-)

Jaká pak byla realita? Úplně někde jinde :-))

  • 1. kilometr klasický přepálen s tempem okolo 4:00 min/km
  • pak jsem si vzpomněl, co jsem včera pracně vymyslel, a tak zpomaluji a tempo držím okolo 4:25 min/km
  • dobíhám na otočku na 5. kilometru, kde se potkávám se Zdendou; říkám si, Zdenda se do toho kurva opřel, měl bych trochu přidat :-)
  • ještě kilometr se ale flákám, první příznaky únavy se dostavují…
  • hlavou mi proběhne motto “když už nemůžeš, přidej” a začínám nastupovat; tepovka sice letí nahoru, ale no pain… no gain
  • 7., 8. i 9. kilometr běžím s mezičasy v rozmezí 4:00 – 4:07 min/km, čímž překračují původní plán; opakuji si no pain… no gain
  • na posledním značeném kilometru se dám do řeči s jedním kolegou-cyklistou, který se ptá na aktuální tempo; s bolestivou grimasou odpovídám, že to pelášíme celkem pěkně… sotva odvětím, odplivnu si, nastupuji a ukazuji záda :-)
  • poslední 10. kilometr jsem se kousl a zaběhl jej za 3:47 min; v cílové rovince dobíhám pár jedinců a po závěrečném sprintu jsem dobrých pár minut v cíli tak trochu mimo, ale pocity euforie se dostaví hned záhy :-)

Výsledný ofiko čas 42:41, skutečný asi o půl-minuty nižší.  Bylo to trošku ostřejší než jsem původně plánoval, ale ono to jinak prostě nešlo :-)). Po doběhu proběhlo vyhlášení výsledků, které zabralo neúměrně dlouho, a samotný závěr byl věnován tombole, která na tom s časem byla dosti podobně.

Celkově ale spokojenost maximální, přínos pro půlmaraton taky.

Už jen fakt, že závod startoval prakticky ve stejný čas jako bude startovat Hervis, byla výborná k otestování pre-race stravy. Den jsem začal klasickou ovesnou kaší a jedním vydatným PB&J s banánem, po cestě pak následoval další banán a poté už jen sacharidy v tekuté formě. Subjektivně mi to sedlo úplně dokonale, žádný dopad na trávení při závodě, příště snad jen toho pití o trošku méně :-).

Race breakfast

Na závěr jsem původně chtěl napsat pár negativních poznámek k organizaci. Co by ale člověk za 70 Kč chtěl, že ano :-). Hodně věcí byla na můj vkus prostě old-school. Nemyslím si, že bych byl “rozmlsaný” závody ze zahraničí, ale třeba výroba triček pouze ve velikosti XXL je fakt mimo mé možnosti chápání… Ale na druhou stranu, objednávka počasí vyšla na výbornou a všechny další drobné nedostatky lze zcela jistě přehlédnout. Neodpustím si ale neschopnost organizátorů přivolat ambulanci do finiše, kde se jednomu postaršímu běžci při doběhu udělalo špatně a s rozraženým obočím tam seděl bez odborné lékařské pomoci bezmála 15 minut (přítomna byla “pouze” skupinka studentů medicíny). Komentátor to opakovaně notoval slovy: “myslím si, že to vypadá hůře, než to ve skutečnosti je…” a v klidu stál a kydal spoustu dalších nesmyslů…

No tak třeba příště :-)


11
Mar 11

První závod sezóny a můj playlist

Zítra se běží Pečecká desítka. Bude to moje premiéra, nicméně závod samotný už určitou historii má a alespoň podle účastí v loňských letech není rozhodně žádným B-kem :-). Už jen jeho zařazení do Mizuno Running Cup o něčem vypovídá.

Na Pečky se fakt těším, i když vím, že budou bolet. Rozhodně do nich chci jít full-gas, ať to stojí, co to stojí. Poslední dobou pozoruji, že hudba má dost zásadní vliv na to, jak se při běhu cítím, a tak jsem se po X letech rozhodl udělat playlist zaměřený vyloženě na trasu zítřejšího závodu. Skladby a jejich pořadí je následující:

Celková stopáž něco málo přes 47 minut, což snad bude stačit na celý závod :-]