Z původně pohodového prodlouženého víkendu v rakouských Alpách s bráchou a tatíkem se nakonec vyklubalo něco, co jsem chtěl asi ze všeho nejméně :-|. V poslední den lyžování, když jsem bojoval s muldami, se mi totiž nechtíc podařilo zatížit levé koleno více, než bylo zdrávo, a teď za to řádně platím.
Sportem ku zdraví! ;-)
Návštěva v hospitalu proběhla až dnes a dopadla relativně dobře — vazy jsou podle rentgenu nedotčeny, což je klíčové, a vše vypadá na pouze lehce “nakřápnutou” kloubní jamku. Jinými slovy mě teď čeká minimálně 2-týdenní těžký odpočinek s maximální nehybností, aby si kloub trošku odpočinul a dal se do kupy.
Noha v ortéze
Uvidíme, jak to bude dále probíhat, zatím mám za sebou pouze 1x vytahování vody a podle všeho mě bude čekat ještě vícekrát. Pokud to ale nakonec zůstane u tohoto, nestěžoval bych si, zas tak příšerně to nebolí. Ba naopak, je to lehce vzrušující ;-) Jen ten pohled na jehlu, která se skryje v útrobách kloubu, není příliš příjemný.
Celá situace jen tak trochu komplikuje sportovní plány na příští rok… resp. i na ten letošní. Na prosinec samotný totiž byly v plánu 3 spining maratony a ještě nějaké sváteční bike-tripy. To vše je teď passé, ale nic s tím bohužel neudělám. Každopádně, klíčové je být pokud možno úplně fit na jaro, ať může započít příprava na letní závody (především pak tedy NYC Triathlon a Maratona des Dolomites).
Udělám pro to vše, co bude v mých silách, tedy nebudu se vůbec hýbat ;-).
Sport samozřejmě přináší riziko. Ale já ty zranění beru tak, že je to lepší, než mít kýlu nebo cukrovku z obezity bo cokoliv podobného.
Pro mne byla zatím největší překážka při běhání v tom, kdy jsem se konečně rozběhal (přes neustálé přemáhání) a jako odměna mě byla měsíční nucená pauza s přetaženýma nohama (což je psychicky mnohem náročnější než se přemáhat běhat).
Havlík je ďábel :)
Havlík je týpek! ;)