Tento týden se pro mě odehrála poměrně důležitá událost — ve středu jsem se opět posadil na kolo a zhruba tak po 3 měsících ne-aktivity otestoval funkčnost “nového” předního křížového vazu v levém koleni. Ťuk-ťuk, alles gute :-).
Vyrazil jsem na obligátní vyjížďku podél Vltavy (cyklostezka A2) s cílem dojet na konec a zpět, celkem ± 22 km. Když jsem ale dorazil na točnu (viz obrázek níže), říkal jsem si, že bych to mohl zkusit natáhnout do Vraného n. Vltavou, neb se mi jelo docela dobře a počasí si o to vyloženě říkalo (5° C).
No a tak jsem jel dál :-).
A než jsem si uvědomil, že jsem Vrané přejel, byl jsem na vrcholu Zvole (viz průkazné foto), jednoho z mála delších stoupání v jižním okolí Prahy. “Docela úspěch”, řekl jsem si… Teď se ještě dostat zpátky na Podolí. Inu, abych to zkrátil, dorazil jsem živ a zdráv; ale návrat už taková pohoda nebyl a koleno jsem posledních 5 km docela cítil.
Každopádně jsem přesvědčen, že ještě takový měsíc a vše bude tam, kde jsem v prosinci přestal. Vytrvalost pomalu ale jistě nahoním na rotopedu, ztracenou svalovinu (rozdíl obvodu levého a pravého stehna nyní činí ± 2.5 cm) nabuším zpět na strojích. A vše tak trochu podpořím pravidelnými návštěvami plaveckého stadionu v Podolí.
Na rehabilitaci mi sice říkali, že se nic nemá přehánět. Já ovšem pocit, že bych něco hrotil, nemám. To si nechávám až na konec března, kdy se uskuteční další ze série spinning maratonů. No pain, no gain…, což? :-))
Konec stezky v Podolí
