02
Jan 12

2011 by the numbers…

Závěr roku byl velmi vydařený — po dlouhé době jsem společně s kamarády/spolužáky vyrazil do Jizerských hor a poslední 4 dny roku 2011 strávil nezapomenutelným způsobem. A alespoň částečně se mi podařilo na běžkách vyběhat vánoční obžerství :-)

S koncem roku nastává již tradičně příležitost sumarizace mého marného sportovního snažení :-). Tréninkový deník vedu již dlouho, detailně ale až poslední 2 roky. Kdybych měl srovnat rok 2011 s tím předchozím, jsem na tom o něco “hůře” co se týče celkového počtu hodin (především kvůli absenci letních bike-výletů.

Hlavní příčina — pobyt v USA. Quite simple, ale určitě worth it :-)

Na druhou stranu se mi podařilo dohnat běžecké resty, které loni šly na druhou kolej kvůli operovanému kolenu. Padlo několik osobáků (1/2 maraton, 10k), poznal spousty nových míst, začal jsem taky běžkovat… obecně řečeno, díky sportovním aktivitám jsem toho zažil neskutečně mnoho, a vo tom to je…

Níže následují agregovaná čísla, co jsem za rok 2011 naplaval, natočil v sedle, naběhal, nachodil po horách, naskatoval a naposiloval. Ničím se nechlubím, ba naopak, když se na to takto zpětně dívám, vidím především mezery ve srovnání s některými kamarády a prostor pro zlepšení v nadcházející sezóně.

Sportovní aktivity za rok 2011:

  • Kilometry ve vodě celkem: 136
  • Kilometry na kole celkem: 2150
  • Kilometry běhu celkem: 1140
  • Kilometry výšlapů celkem: 196
  • Kilometry na běžkách celkem: 198
  • Hodiny posilovny celkem: 40

Hlavní úspěchy v roce 2011:

  • Osobní rekord na trati 1/2 maratonu (1:30:58, Pardubice)
  • Osobní rekord na trati 10km (42:05, Pečky)

Celkem jsem sportem strávil zhruba 315 hodin, což je o téměř čtvrtinu méně než loni… a podstatně méně toho odzávodil, ale nemůžu říct, že by mi to nějak vadilo. Ba naopak, mám pocit, že rok 2011 byl vskutku vydařený!

A plány pro nadcházející sezónu jsou velké :-)


18
Dec 11

Listopad (a celý podzim) za mnou

Heh, konečně, po asi půl roce navazuji na sérii příspěvků (ten poslední je z dubna) o mém trapném pokusu sportovat :-). Tu půlroční absenci lze vysvětlit “výletem” do Ameriky, kde jsme sice žili poměrně aktivně (plavání, frisbee, basket, dokonce občas i ten běh či posilovna), ale jaksi jsem ztratil zájem si to zapisovat, natož nějak vyhodnocovat. S návratem do Čech jsem ovšem najel na starý režim, takže doháním resty i tady.

Období září a října by se dalo shrnout následovně:

  • Moje sportování po pobytu v USA doznalo značných změn — v prvé řadě jsem musel dát dolů to, co jsem nabral ve FiveGuys a Chipotle. To chvíli zabralo… No ale dobrý, komplexy z kil navíc jsou nyní již pryč :-).
  • Jinak jsem vytrvalostní trénink na chvíli pověsil na hřebík, protože momentálně jaksi není na co trénovat. Naopak doháním posilovnu, na kterou jsem skoro celý rok kvůli běhání zanevřel…
  • Pro úplnost bych měl také uvést, že došlo na pokusy něco odzávodit, ale byla to spíše taková zoufalá recese :-). Šel jsem Běchovice (48:20) a Plzeňskou půlku (1:56:15, včetně kakací zastávky). Když to srovnám s jarními výkony (viz stránka Závody), tak se stydím… O nějakém systematické běžecké přípravě nemůže být řeč, takže se není ani čemu divit. Ale akce to byly fajn, většinou spojeny s mnohem fajnovějšími after-oslavami.

Fotka s vítězem (ten uprostřed :-)

  • Málem bych zapomněl — hned pár dní po příletu z Miami jsem se s partou Biketouráků ještě vydal na “tréninkově-pijácký camp” do Jeseníků. Byli jsme na stejném místě jako na jaře (Filipovice), jen o 3 dny déle a krom cyklistiky došlo také na “klasickou” turistiku. Pobyt byl sám o sobě dost výživný a i když jsem jej celý (sportovně) protrpěl, tak jsem byl na závěr maximálně spokojen, protože se mi de facto bez přípravy a po 4měsíční cyklo-pauze podařilo absolvovat 100+km výlety v horách bez trvalých následků na zdraví.

Cykloparta na Dlouhých stráních

  • O nutnosti zrušit plánovaný podzimní maraton jsem zde už psal, takže k tomu se vracet nebudu. Byla to ale obrovská zkušenost, která se bude hodit pro příště…

Teď už k tomu hlavnímu — číslům za listopad. Listopad byl po dlouhé době opravdu výživný měsíc, suma sumárum mám 30 hodin aktivního pohybu + dalších 15 hodin v posilovně. V průměru tedy 1,5 hodiny aktivního pohybu / den. Not bad :-)

Vzdálenostně to pak bylo takto:

  • naběháno 82km
  • natočeno 500km
  • naplaváno 10km

Jarní forma a rychlost je samozřejmě na hony vzdálená, ale jak jsem již psal, nastává zimní období, vytrvalostní příprava jde na vedlejší kolej (jen pro představu, to co teď uběhnu za měsíc jsem na jaře zvládl za týden :-). Prioritou je teď dohnat brute force. A samozřejmě taky dodělat školu, připravit se na odjezd do Švédska, přežít Vánoce a užít si Silvestra na běžkách :-) A nezapomínat:

Hlavně se z toho neposrat… :-)


13
Dec 11

Jak vybrat běžeckou obuv?

Během posledních několika týdnů se mi nakupily dotazy ohledně výběru sportovních bot na běhání. A jelikož mě unavuje forwardovat emaily, rozhodl jsem se “napsat” krátký článek o tom, jak vidím výběr bot na běhání… Teď už jen vesele odkazovat :-)

Pokud jde o výběr, určitě nelze doporučit konkrétní model dopředu. Jestli s během začínáš, vůbec neřeš váhu boty ani technologie, kterými ta bota je vybavena (tlumení, vedení pohybu apod). Obecně teď panuje trend minimalismu (bota absolutně bez ničeho), ale nic se nemá přehánět, že ano :-).

Abys vybral co nejlépe, odkázal bych tě na prodejnu TriExpert v Praze na Táborské ulici (P3 – Žižkov). Mají tam pás s kamerou, který slouží k určení typu běžce, resp. došlapu (známá “sváta” trojice: normální – supinace – pronace). Až poté bych se pouštěl do výběru konkrétního modelu, který by byl vhodný právě pro tebe.

Pokud jde o značku, já teď mám Nike ;-) Hlavně kvůli tomu čipu k iPodu, předtím jsem měl Asics a nemohl jsem si stěžovat. Cenově se u nás je nevyplatí obecně boty kupovat, proto bych doporučil následující postup, který pomohl mnoha kamarádům. Není moc “etický”, ale naším cílem je úspora peněz, ne?

  1. Zjistit typ došlapu v TriExpertu, až budeš mít cestu kolem
  2. Vybrat si model boty, určit ideální velikost
  3. Zajít na eBay (případně jiný shop, kde to vyjde až neuvěřitelně levněji) a objednat boty ze zahraničí

Počítej ale, že okolo 2 tisíc bys rozhodně měl pořídit kvalitní botu. Chvíli potrvá, než je doručí, ale určitě teď asi ještě není kam spěchat. Ty ušetříš a budeš mít jistotu, že máš ideální botu, ve které se ti po nějaké době neodvaří kolena ;-)

Tak snad jsem pomohl, good luck při výběru. Plánuješ nějaký “velký” závod typu Pražský Půlmaraton? Pokud ne, můžu účast maximálně doporučit! Je to neuvěřitelný zážitek!


22
Nov 11

Můj první maraton… ještě počká :-)

Někteří možná ví o tom, že letošní sportovní rok měl být slavnostně završen maraton v zahraničí, konkrétně ve Francii. Bylo to tento víkend v neděli 20. listopadu, přesně v den mých 25. narozenin. Taková pěkná symbolika… Inu, nakonec to bohužel nevyšlo :-|

Hlavním důvodem byly zdravotní důvody – problémy s levou achilovkou, které se táhly od návratu z Ameriky. De facto až do doby 3 týdny zpátky jsem ještě neměl jasno, zdali běžet či nikoliv. Běhat šlo, jen po X kilometrech začala ta levá achilovka táhnout a tuhnout. Zaběhl jsem s tím ale celou půlku v Plzni a Běchovice. Když jsem se pořádně otejpoval, tak to mírně pomohlo. Polovičaté řešení, ale fungovalo.

I když byly časy neporovnatelné s těmi na jaře (pauza a laid-back životní styl v USA se hold nějak projevily…), běhat šlo. Objem kilometrů jsem kvůli léčení achilovky omezil, snažil jsem se to ale kompenzovat ostatními sporty.  A tak došlo na hodně dlouhé rozhodování…

Nakonec vyhrál rozum — z několika stran jsem byl ujištěn o tom, že celý marathon není jen 2x půlka za sebou. Na 35km se vše láme, člověk vstupuje do velkého neznáma a může se stát cokoliv. A vzhledem k velkým plánům na příští rok jsem svou premiéru na maratonu posunul. A to přesto, že:

  • Vše bylo de facto domluveno a naplánováno.
  • Vše nasvědčovalo tomu, že to bude naprosto EPIC expedice.
  • Maraton byl jen část plánu, součástí bylo více než týdenní cestování po Francii a švýcarsko-italských Alpách.

Co jsem si z toho všeho tedy odnesl? Hodně. Pokud má člověk vysoké cíle, musí se připravit na to, že tomu hodně obětuje. To jsem já neudělal a zaplatil za to v podobě počínajících zdravotních problémů, které nebyly způsobeny ničím jiným, než přemírou zátěže, na které tělo nebylo ready.

Maraton vyžaduje bezmála 3-4 měsíční přípravu. I když jsem měl původně v plánu poctivě naběhávat objem už během našeho pobytu v USA, okolnosti a další povinnosti (= výmluvy) tomu zabránily. Vše jsem začal dohánět po návratu do Čech a bláhově věřil, že 2 měsíce budou tak akorát.

Nebyly… Byl jsem asi trochu ovlivněn jarní přípravou na pražský 1/2 marathon, kde jsem těch kompromisů udělal hodně a i tak se mi podařilo zaběhnout naprosto pohádkových 1 hod 30 min, což bylo téměř půlhodinové zlepšení od mého posledního závodu na stejné distanci.

U maratonu ale žádné kompromisy dělat nejdou, alespoň já to tak vidím. Jdete buď all-in anebo v tom nevidím význam. Jistě, letošní účast by možná nakonec nic tak strašného nepřivedla, jen bych musel podstatnou část závodu odejít pěšky. Anebo úplně odstoupit, kdyby se achilovka jóó rozzlobila. A to jsem rozhodně nechtěl, protože se IMHO v tomto přístupu vytratí podstata maratonu jakožto ultimátního testu fyzické zdatnosti. Chtěl bych mít vzpomínky na první maraton veskrze pozitivní — jestli je něco takového vůbec možné :-).

Takže tedy maraton někdy příště. Kdy? To se uvidí… příliš brzo to ale nebude. Plány na příští rok jsou takové, že s téměř jistotou mohu říct, že systematický trénink bude hodně komplikovaný. Jarní sezónu nestihnu určitě, v létě to cenu nemá kvůli počasí… možná snad na podzim/zimu. To bych ale měl finišovat školu. Slibovat ale nic nebudu, ani na to tlačit. Sport je rozhodně něco, čeho se nikdy (pokud to zdraví povolí) nepustím. Hodně lidí mě má za blázna a nechápe, proč 10 a více hodin týdně trávím v bazénu/na kole/v posilovně/kdekoliv jinde aktivním pohybem. Na tom mám jedinou odpověď:

If you have to ask why, then you don’t understand!

Prostě to tak je, sport se stal nepostradatelnou součástí mého životního stylu a hádám, že to tak bude ještě hodně dlouho :-). Člověk postupně na spoustu věcí mění názor a podle toho uspořádá priority. Já tímto “procesem” prošel po návratu z USA a počítám, že příští rok se to zase bude opakovat. Ať už to ale všechno bude jakkoliv, nezapomínejte — Hlavně se z toho neposrat! A carpe diem

YouTube Preview Image

15
May 11

Dubnové 1/2 maratony

Měsíc duben byl primárně o dvou běžeckých závodech, na které jsem se snažil od začátku roku svědomitě připravovat. Trénink byl místy perfektní a dvakrát jsem se dokonce dostal s objemem naběhaných kilometrů přes hranici 80 km / týden, což jsem v životě zatím snad nikdy nedokázal.

Byly ale i “slabší” místa, zejména tedy zdravotně. All-in-all to ale šlo dokonale a nohu naštěstí říct, že na cestě k zaběhnutí 21km pod 1:40 nebyla žádná vážnější překážka.

Reporty ze samotných závodů příliš ve zvyku psát nemám. Všechno se totiž odehraje tak rychle, že člověk (tedy alespoň já, možná jsem i v tomto ohledu trošku “zvláštní” :-) na zaznamenávání okamžiků a zážitků z celého dne prostě nemá čas…

Příprava a balení ráno před závodem už je taky docela rutina a sotva co ráno vstanu, zapínám PEDRO RACING MODE = ON :-). Už moc nemluvím, nebaví mě diskutovat o ničem a s nikým, pouze se snažím psychicky připravit na to, co přijde.

Mantra no pain, no gain už tady padla mnohokrát. Nemyslím, že bych byl ve sportu nějaký sado-masochista a běhání rozhodně není (jenom) o “bolesti”. Pokud si ale člověk naplánuje trošku více ambiciózní finish-time, pocity větší či menší nepříjemnosti jsou zaručeny :-). A celou podstatou tréninkové přípravy je se na tyto pocity připravit, zažít si je, zvyknout si na ně a naučit se s nimi “spolupracovat”, jak říká jeden můj kamarád.

Nesportujícím lidem tohle člověk nevysvětlí a zjistil jsem, že jakákoliv snaha v tomto ohledu nemá cenu :-).

Nápis na jednom z mých oblíbených triček to vystihuje naprosto dokonale: If you have to ask me WHY I swim/bike/run, then you don’t understand…

No ale zpět od filozofování o smyslu sportování k samotnému běhání.

Oba dva závody se mi podařilo zaběhnout v takovém čase, jaký jsem naplánoval. Čili maximální spokojenost se vším, co běhům předcházelo a co po nich následovalo.

Ty pocity při překročení cílové rovinky nedovedu popsat slovy. Neuvěřitelná satisfakce, euforie. Většinou nějakou dobu trvá, než se z toho tranzu (částečně způsobeného také tím, že srdce pracuje na plné obrátky po dobu 90 minut a organismus nemá příliš daleko k totálnímu kolapsu :-) dostanu “zpět”.

Medaile na krku je už pak opravdu jen ta pomyslná třešnička na dortu, která potěší, ale já mám radost především z toho, že člověk dokázal něco skutečného. Bylo potřeba tomu hodně obětovat a sám jsem byl mým přístupem v mnoha ohledech překvapen.

Abych se ale dostal taky k tomu podstatnému:

  • Praha – 1:35:11
  • Pardubice – 1:30:58

Níže je tabulka shrnující moje časy po jednotlivých kilometrech. Výkon v Pardubicích byl o necelých 5 % lepší a těch faktorů pro něj bylo hned několik (počasí, méně lidí, trasa) a lišil se hlavně v jedné věci: finish.

V Praze mi z nějakého důvodu na 13. km došla šťáva a bylo docela martyrium udržovat rychlost v tempu 4:30 min/km. Poslední 3 kilometry nebyly zrovna příjemné a doslova každým krokem jsem odpočítával zbývající metry.

V Pardubicích jsem měl posledních 7 km nejrychlejších ze všech a úplně poslední kilometr jsem dokonce “vystřihl” v tempu pod 4:00 min/km, což je u mě problém běžet s úplně fresh nohama :-). Krásně to zobrazuje tabulka níže, která ty největší rozdíly v rychlostech zvýrazňuje žlutou barvou.

Ze všech 21 kilometrů byly v Pardubicích pomalejší jen čtyři: 3., 4., 11 a 12. Přisuzuji to tomu, že jsem si dával čas na občerstvovačky a ve srovnání s Prahou pravidelně přešel do chůze, v klidu se napil a celý se polil vodou, ať se tělo alespoň na chvíli vzpamatuje.

Celkové průměrné tempo bylo v Pardubicích ale o celých 9 sekund na kilometr rychlejší (4:17 vs. 4:26).

Kdo běháte, tak mi dáte za pravdu, že stahovat každou sekundu pod 4:30 už docela “bolí” a mně samotnému se tomu jaksi pořád nechce uvěřit. 1/2 maraton pod 1 hodinu 31 minut (což je mimochodem o celých 28 minut lepší čas než moje premiéra v Praze před 2 lety). To mi pro letošek stačí a i kdyby se zraněná noha do léta nezpravila, budu maximálně spokojen s tím, čeho jsem v dubnu dosáhl.

Praha vs. Pardubice

 

Na závěr ještě malý bonus v podobě několika analýz výsledků, se kterými jsem si pohrál ve statistickém software Tableau:

  • Průměrná rychlost podle umístění, diferenciované dle ročníku narození (www)
  • Rychlosti dle ročníku (www)
  • Rychlost dle národnosti/ročníku (www)
  • Mediány rychlostí dle umístění/ročníku závodu (www)